Jak nejlépe začít s příkrmy?

Pediatři mívají jasno. Vidí kojence jako auto, do kterého je potřeba nalít přesný objem příkrmu podle tabulek v závislosti na jeho stáří v měsících. Děti ale narozdíl od aut mívají vlastní hlavu. A tak se dožadují jídel z našeho talíře, na které podle všech doporučení ještě nemají nárok nebo odmítají sníst celou doporučenou dávku. Krmení nejmenších dětí tak někdy může vypadat jako střelba na terč slepého střelce. Obzvlášť když vám ten terč neustále chytá ruce a pokud se náhodou trefíte, tak vámi pracně řízenou střelu vyplivne. Než se rozhodnete spáchat harakiri plastovou jídelní lžičkou, přečtěte si prosím následující řádky. Našli jsme totiž způsob, jak motivovat batole, aby zdravě jedlo a přitom se zaměřit na to skutečně nejdůležitější.

Alespoň 200 ml denně

„Na šesti měsících už doopravdy musíte přikrmovat,“ kladla mi na srdce starostlivě dětská lékařka.

„Samozřejmě,“ odpověděla jsem dotčeně s pocitem, že nejspíš vypadám jako krkavčí matka, která nedá dítěti najíst a předpokládá, že kojení mu bude stačit, až do doby než půjde na vysokou.

V té době Kuba moc rád žužlal banány, ale převážně je v pusince jen pomlel na mazlavé blátíčko, kterým nevypratelně ozdobil velkou část svých i mých triček. Lžičku s mixovaným příkrmem ale neustále chytal ručkama a odstrkoval.

„Sní vám aspoň skleničku denně?,“ pokračovala v křížovém výslechu lékařka a já přiznala, že syn spíš jen ochutnává, i když váhu má jinak parádní.

„Musíte dohlédnout na to, aby snědl denně alespoň těch 200 ml. Ochutnávání je málo,“ uzavřela lékařka nekompromisně a já slíbila, že se pokusím udělat, co bude v mých silách.

Bojuji hrdě leč bezvýsledně

Následující dny jsem se do toho vrhla s bojovým nasazením lvice. Ve střelbě na terč jsem ale nikdy dobrá nebyla. A tak jsem po několika neúspěšných pokusech poníženě složila své zbraně. Kuba měl příkrm úplně všude a řval na celé kolo. Ráda bych napsala, že plakal, ale to moc nevystihuje zvuk, který vyhnal z obýváku i našeho psa.

„Dobře, nemusíš jíst, když nechceš. Vzdávám se,“ řekla jsem rezignovaně. Pokusila jsem se rozlepit jeho slepené vlásky a utřít oranžový nosík vlhčeným ubrouskem. Pak jsem jím zamávala nad hlavou jako bílou vlajkou a odšourala se svalit do křesla.

Začínala jsem si dělat starosti. Nejenže se přes veškerou mou snahu nezvětšila porce snědeného příkrmu, ale během posledních několika dní mi Kuba vyhlásil totální hladovku. Takovou, která znamenala odmítání veškerého jídla včetně mateřského mléka. Snažila jsem se promyslet další bojové plány. Mixovanou mrkev rovnou do žíly jsem ale aplikovat neuměla a nic lepšího mě tehdy nenapadlo.

No nic, tak půjdeme jíst aspoň my

V klidu jsme se ale nenajedli. Paviánek vřeštěl pod stolem a tahal nás za kalhoty. Když jsem si ho posadila na klín, tak se navíc jal lovit jídlo z mého talíře. Jelikož se jednalo o ostré kuřecí s rýží po indicku, snažila jsem se mu v tom zabránit. Opět jsem prohrála. Kuba si v nestřeženém okamžiku ukořistil kousek suché rýže a strčil si ho do pusinky. Zachvátila mě vlna paniky. Nevěděla jsem, jestli trocha slané rýže nezpůsobí kojenci okamžitý kolaps. Synek se ale tvářil spokojeně a šťastně si pomlaskával. Vem to čert! Chvili na to už seděl ve své jídelní židličce a podávali jsme mu z našich talířů suchou rýži, kterou se ládoval, jak kdyby týdny nejedl. Konečně zavládla pohoda a my všichni si mohli večeři vychutnat.

Konečně jsem si uvědomila, co je to nejdůležitější

Představila jsem si sebe na jeho místě. Možná se za pár let role obrátí, až mě coby vetchou stařenku pozve ke svému rodinnému stolu. Budou mi zářit oči štěstím stejně jako jemu dnes, když sedí v jídelní židličce a rukama, které ho ještě moc neposlouchají, jí s námi rýži.

Až já budu stařenka s třesoucíma rukama, dost možná u něho rozbiju nějakou tu skleničku a poliju nažehlený ubrus. Možná nebudu mít dost zubů na to ukousat maso a polévka se mi ze lžičky bude vylévat, než ji donesu k ústům. Nebudu se na něj zlobit, pokud mi s krmením pomůže, nebo jídlo pomixuje. Budu šťastná, když mi s láskou dovolí sedět s nimi u stolu bez výčitek a pohrdavých pohledů. Jídlo si u něj vychutnám mnohem víc než s uspěchanou pečovatelkou v domově důchodců, co stařečky šiškuje jak husy. Možná už budu senilní a stejně do večera zapomenu, co jsme jedli, ale lásku a respekt si budu pamatovat nadosmrti. LÁSKU A RESPEKT TOTIŽ DOKÁŽÍ CÍTIT LIDÉ JAKÉHOKOLIV VĚKU.

Možná si teď říkáte, že je to všechno sice hezké a romantické ALE...

Odborníci vědí nejlíp, co je pro dítě dobré

Odborníci sice neustále sepisují univerzální tabulky, v kterých je přesně uvedené, kolik čeho by měly jak staré děti jíst a vypočítávají kolik mililitrů dětem podávat a v jaké konzistenci. Zapomínají ale, že každé dítě je jiné. Každé dítě si osvojuje dovednosti v jiný čas. Neexistuje jednotný čas, kdy všechny děti začnou mluvit, stejně tak je nesmysl předpokládat, že existuje takový čas pro první dobrovolná sousta. Navíc stejně jako jsou jiné výživové nároky sportovce a kancelářské krysy, měl by být rozdíl mezi stravou chodícího dítěte a pasivního ležáka. Napříč Evropou i celým světem vypadají první příkrmy odlišně v závislosti na kultuře a tradicích. V Čechách máme ve zvyku začínat mrkvičkou, jinde začínají ovocem. Japonské děti obvykle dostávají krevety a chobotnice. Děti v Indii jedí ještě před prvními narozeninami tak ostrá jídla, že je prý těžko dokáže sníst průměrný Evropan. JEDINÁ SPRÁVNÁ CESTA V ZAVÁDĚNÍ PŘÍKRMŮ TOTIŽ NEEXISTUJE A JE JEN NA VÁS JAKOU CESTU SI ZVOLÍTE. Veškerá odborná doporučení jsou jako trasa, kterou vám nabídnou mapy. cz. Můžete jet přesně po ní, nebo to můžete vzít procházkou pěšky přes les, a nebo najdete ještě desítky jiných cest.

Když děti jednou ochutnají slané/ sladké jídlo, budou ostatní chutě odmítat

Přesolování má za následek rozvoj vysokého krevního tlaku a poškozuje ledviny. Nadměrný příjem sladkostí způsobuje pocit zasycení a odmítání plnohodnotného jídla. Je určitě na místě mít se na pozoru před vysokými dávkami soli a cukru. Přitom není nutné jídla dětem do roka dosolovat a přislazovat vůbec. Pro kojence jsou ze začátku všechny chutě nové a zajímavé. Nicméně pokud projeví vyjímečně zájem ochutnat pár soust přiměřeně soleného jídla, je to většnou v pořádku.

Dávka, která je pro kojence do roka škodlivá je nad 0,5g soli denně.

Pro ilustraci příklad z popisovaného večera: Do rýže jsem dala na 5 porcí dvě špetky soli – tj 3g soli. Pokud Kuba snědl celou poloviční porci, dostal tak 0,3g soli. Protože kromě předchozích pokusů s nesolenou mrkví už nic jiného nejedl, byl úplně v normě. A pro příště jsem už byla poučená a uvařila mu rýži extra pro něj bez soli.

Doma vařené zeleninové příkrmy mohou obsahovat dusičnany

Obsah dusičnanů v kupovaných příkrmech je v posledních letech nejlepším argumentem prodejců hotových příkrmů. Je ale diskutabilní, jak velkou hrozbu dusičnany v kupované zelenině pro dítě představují. Z doporučení Americké pediatrické akademie vyplývá, že otrava dusitany ohrožuje především děti do 3. měsíců života, které mají ještě nevyvinuté žaludeční šťávy. Otrava bývá především z neověřené studniční vody, z které jejich rodiče připravují umělé mléko. Případy otravy z kontaminované zeleniny jsou spíš ojedinělé. Podle APA se po 3. měsíci života riziko otravy značně snižuje. Dětem do 6. měsíců přitom APA doporučuje podávat kupované příkrmy z ověřené zeleniny. Děti starší 6. měsíců už ale stejně jako dospělí dokáží dusičnany absorbovat a vyloučit a tudíž v tomto věku už není potřeba se otravy z dusičnanů obávat.

Když dovolíme tak malým dětem jíst větší kousky jídla, hrozí, že se zadusí

Když se děti dáví a kašlou při jídle, tak se mnozí z nás leknou a raději se rozhodnou jim větší kousky vůbec nedávat. Chyby ale nejsou znakem nezralosti, ale nutnými body na cestě k učení. S dávením a pliváním se děti prostě jen učí jídlo zpracovávat. Tehdy jsem poprvé trnula, jestli synovi ošklivě nezaskočí kousek rýže. Se strachem v očích jsem stejně tak sledovala jeho první krůčky a bála se, aby si při pádu neublížil. Každá chyba je ale nutná, aby bylo dítě pro příště chytřejší. Je přitom lepší být dětem na blízku a nabídnout jim jídla, která dobře kloužou do krku. Důkazem, že i malé děti si dokáží výborně poradit s velkými kusy jídla je řada zkušeností rodičů, kteří praktikují metodu blw. Podle ní dostávají děti větší kusy jídla do ruky od samého začátku přikrmování a měly by jíst bez cizí pomoci. Tahle metoda neuznává krmení lžičkou, začátek příkrmů formou kaší a pyré a postupný přechod od menších kousků k větším.

Není ale přeci jen lepší učit se zpracovávat jídlo postupně?

To je na zvážení každého z nás. Osobně si myslím, že ochutnávání rozmanitých chutí rodinných jídel, společné stolování a respektující přístup je důležitější než to, jestli dětem ze začátku jídlo pomixujete, pošlapete vidličkou nebo podáte rovnou v celku jako u blw.

U nás když jsme vzdali krmení lžičkou, tak jsme Kubovi přidržovali skleničku s přesnídávkou rovnou u pusinky. Kubík si sám naklápěl skleničku a reguloval, kolik vypije. Větší kousky začal jíst až asi po dvou měsících příkrmů. Nemůžu tvrdit, že jsem striktní vyznavač blw metody, protože i dnes na 18 m, kdy se Kuba krmí převážně sám, mu sem tam vypomůžu, hlavně když vidím, že je hladový a unavený. Stejně jako i když už umí chodit, tak ho občas poponesu, když ho bolí nožičky.

Když nebudu dítě tlačit aby jedlo, nikdy jíst nezačne

Žádný živý tvor dobrovolně nechce umřít hlady. Čím víc na dítě budete tlačit, tím víc se bude bránit. Je určitě dobré často nabízet rozmanitá jídla, ale pokud dítě nebude chtít jíst, můžete se třeba postavit na hlavu a nic nezmůžete.

Zajímavé je, že co se týče chůze, zpravidla dětem důvěřujeme a necháváme věci volně plynout. Nenutíme chodit dítě, které ještě chodit neumí, nepočítáme denně jednotlivé kroky. Netlačíme dítě, aby udělalo ještě krůček za babičku a za tatínka. Prostě to necháváme být. Všechny děti se totiž dřív nebo později samy snaží chodit po dvou. Stejně tak všechny děti se dostanou do období, kdy cokliv jim dáte do ruky, strčí do pusinky. Tak proč toho nevyužít a nedat jim kousek měkkého ovoce nebo vařené zeleniny?

Je ztráta času vyvářet pro dítě, které stejně nic moc nesní

Kojenec toho moc skutečně nesní a nevyplatilo by se jen pro něj vařit. Ale pro zbytek rodiny ano. Pro dítě zvlášť při začátku příkrmů je to volba, zda poobědvá s vámi nebo si dá raději mléko. Pro všechny ostatní je ale oběd nutnost. Vaříte tedy hlavně pro sebe a zbytek rodiny. A jak již bylo řečeno výše, děti dobře vidí, jestli se odbydete nebo jestli si na jídle pochutnáte. Proto i když dítě zrovna nemá chuť k jídlu, nevaříme nikdy zbytečně.

Batolata nezajímá, jak a co jedí jejich rodiče

K tomu bych vám řekla jediné: Nikdy nepodceňujte děti v pozorovacích schopnostech.Děti jsou jako houby a v prvních letech života jen nasávají vše ze svého okolí. Je důležité, aby si rodiče uvědomili, jak jedí a co jedí. Jestli při jídle sedí u stolu nebo jen běhají po bytě s rohlíkem. Když tak batole uvidí často své rodiče při jídle, jednoho dne se bude chtít opičit a jídlo ochutnat. Proto je dobré brát děti často ke stolu a jíst taková jídla, která jim můžeme nabídnout k prozkoumávání.

Pomalé tempo v zavádění příkrmů zvyšuje riziko rozvoje potravinových alergií

Tak v tomhle bodě odborníci jasno nemají. Načetla jsem několik odborných článků, studií, doporučení alergologů i pediatrů. A jako laik i když s velkým nadšením pro věc můžu říct jen to, že každý tvrdí diametrálně něco jiného. Jedni doporučují možné alergeny úmyslně oddalovat a zavádět postupně až do tří let. Druzí naopak radí podat v malém množství všechny alergeny už do 6. měsíce. Jestli se na něčem ale odborníci shodují, tak na tom, že výskytu potravinových alergií rok od roku přibývá. A že účinná obrana proti alergiím je seznámení dítěte s alergeny v době výlučného kojení a postupný přechod na pevnou stravu. Pro seznámení s alergenem přitom ze začátku stačí jen malé množství a později porce zvyšovat. Tedy ochutnávání je ze začátku vhodnější než velké porce.

Doporučení některých alergologů zavádět jednu neznámou potravinu za týden se ale nedá při společném stravování uplatnit. Tedy pokud vám stejně jako mě vadí týden konzumovat s dítětem to samé jídlo. U nás vaříme zpravidla porce na dva dny a to pouze s jedním novým alergenem. Když se dostaví reakce jako průjmy a bolení břicha, zbystřím a za dva, tři dny pro ověření vyzkouším ten stejný alergen v jiném jídle.

Když nechám dítě, aby se samo krmilo, strávím hromadu času úklidem po akci

Připravte se, že až dovolíte dětem jakéhokoliv věku poprvé sahat na jídlo, nejdříve si s ním budou hrát. Tedy znovuobjeví zákon gravitace, vyzkouší házení jídla po zemi a pokusí se překlopit i jídelní misku. Všechno nové se prostě musí prozkoumat. Taky ze začátku děti kusovitá jídla spíš recyklují než jedí. Velké kusy rozkoušou a pak plivou. S každým dalším pokusem ale jsou zkušenější, šikovnější a nepořádku je méně.

Pro snadnější úklid po jídle bych vám doporučila bryndák s korýtkem nebo silikonovou jídelní podložku, která přilne na jídelní stůl nebo židličku a její obsah dítě snadno nevyklopí. Naprostým základem jsou potom trička, nad kterými nebudete plakat, pokud budou samý flek. Na bazárcích jsou takových po desetikoruně tuny. Pod jídelní židličku můžete dát ručník, který pak jen shrnete, vyklepete a hodíte do pračky. Skvěle se mi osvědčil i náš věčně hladový labrador jakožto nejlepší BIO vysavač:-)

Jídla pro mimina jsou odporná a pochutná si na nich jen člověk bez chuťových buněk

Pokud slovem příkrmy myslíte běžně dostupné skleničky v obchodech, tak s vámi musím souhlasit. Když jsem hrála tehdy Kubovi divadélko se špenátovým kupovaným příkrmem, doslova se mi obrátil žaludek vzhůru nohama. Přesto si umím představit desítky chutných jídel obsahujících špenát. Při jejich přípravě není nic jednoduššího než odebrat z hlavního receptu pár lžic špenátu a povařit ho bokem v plecháčku třeba s půlkou brambory. Že takových vhodných jídel moc neznáte? A co třeba pečená dýně se smetanou, kuřecí na kořenové zelenině, špagety pomodoro, francouzské brambory, hovězí guláš s rýží nebo boloňské špagety...

Je libo další recepty pro dospělé a batolata?

Recepty našich oblíbených jídel jsme se rozhodli s mužem sepisovat na web https://www.facebook.com/groups/111632489238304/?fref=ts a dělat radost prodejem jídelních podložek, které narozdíl od misek a talířů děti snadno nezvrhnou.

Největší motivací nám jsou i nadále zářící oči našeho malého labužníka a jeho špinavý úsměv. Neznám nic krásnějšího, než když se celá rodina sejdeme pohromadě a všichni jsme spokojení. A to stejné bych přála i vám. Abyste byli se svými dětmi šťastní, ať už si najdete v příkrmech jakoukoliv cestu.

Zdroje:

https://pediatrics.aappublications.org/content/116/3/784

https://www.maminkam.cz/dusicnany-v-zeleninovych-prikrmech

https://www.mamanatural.com/baby-led-weaning/

https://www.1000dni.cz/wp-content/uploads/2014/04/Zdravy_start_skripta_el_final_CR.pdf

https://vyzivadeti.cz/zdrava-vyziva/